Ašot Haas ukáže rezonanci zvuku jako umění

Jak to vypadá, když zachytíte v reálném čase zvuk a přetvoříte ho ve statický světelný objekt? Přesně na to nabídne odpovědi již druhá sólo výstava předního slovenského výtvarníka Ašota Haase v prostorách pražské DSC Gallery. „Dá se říct, že jde o moji úplně první výstavu, která má jednotnou myšlenku. Nezabývá se různými příběhy, ale jednou tématikou, na kterou se dívá z různých stran. Dřív jsem dělal takový „výcuc“ ze svojí hyperaktivity, ale v tomto případě jde čistě o světlo, reliéf,“ popsal Haas svou chystanou show. „Úplně na začátku téhle výstavy byla nějaká, jedno jaká, otázka. A já jsem se nesnažil odpovědět, ale začal se na ni dívat z kontrastu, z úplně druhé strany. Začal jsem ji brát čistě jen jako zvuk, frekvenci, kterou se snažíte nějak pochopit. A tak přišel nápad začít pracovat se zvukem. Propojit jeho vlnění s vlněním světla,“ popisuje fyzikální podstatu vystavených objektů.

Všechna aktuálně vystavená díla vznikla stejnou technologií – za použití optického plexiskla, vibrují zvukem a zároveň jsou i světelnými objekty. Haas tím navazuje na své předchozí optické vize, kterými si ve světě současného umění rychle získal jméno. „S tou základní myšlenkou jsem začal pracovat, různě ji ovlivňovat svými kódy. Zapojil jsem do toho softwary, takže výsledek není nic náhodného ani ruční kresba. Jde o záznam, který já různě šponuji a ovlivňuji. Do základního daného kódu dodávám přesné geometrické struktury a tím do výsledku vnáším svůj odkaz, svoji odpověď,“ popisuje výtvarník. A z jeho odpovědi je zřejmé, že je součástí postinternetové generace tvůrců a umělců, kteří vyrůstali online  a s neustále se rozvíjejícími elektronickými přístroji v rukou i kolem sebe.

Výstava Resonance of Sounds se v jádru zabývá výzkumem vztahu mezi filozofií, technologiemi, neurovědou a přírodou. Talentovaný autor v ní reflektuje současné přírodovědecké výzkumy a dělá to velice komplexním způsobem. „Filozofický a politický přesah sice není úplně moje parketa, do které se pouštím. Ale zároveň si myslím, že v dnešní době je podstatné si povídat. Vést mezinárodní dialog a pochopit navzájem tóninu toho druhého. Bez znalosti  frekvence toho druhého neumíme fungovat a abychom zůstali lidmi, je potřeba se na ni navzájem naladit,“ říká o výstavě.

Ašotova tvorba osciluje na hranici designu, sochařství a sklářského výtvarnictví, je vizionářská a nadčasová a má zasloužený ohlas na zahraničních veletrzích umění a výstavách, např. v muzeu Maxxi v Římě nebo v Šanghaji. Už z toho popisu je patrné, že v prostorách DSC Gallery budou znovu  vystaveny fascinující objekty, které se nedají ve své dokonalosti zachytit na fotce ani jinak reprodukovat. Musí se zkrátka vidět a zažít na vlastní oči.