Módní kritička Františka Čížková sklízí úspěchy se svou knihou. Za nablýskaným světem módy se skrývá drsný životní příběh!

Uznávaná módní kritička Františka Čížková byla dlouho symbolem módního kata, jemuž polovina národa blahořečila a polovina se vášnivě rozohňovala nad jeho nekompromisními komentáři. O soukromí této drobné excentrické ženy se začalo mluvit především díky s ní Českou televizí natočené 13. komnatě a autobiografické skládačce To jsem já, Františka, v níž s až šokující upřímností popisuje milníky svého života, zásadní éry existence, momenty a dobu, jež od dětství její názor na svět, na módu, smysl života formovaly. Píše o cestě, nikoli cíli, jenž až tak podle ní podstatný není. Bez ohledu na časovou posloupnost drze prokládá minulost se současností. Niternými a veskrze intimními „pěnami dní“.

 „Netuším, proč tolik žen (jistě i mužů) věří nejrůznějším návodovým článkům, blogům, paperbackovým spiskům s recepty, jak možný citový, existenční, zdravotní problém vyřešit. Touhu, šálivý sen rychle naplnit. Za mnohem důležitější považuji poznáním vykolíkovanou cestu k cíli. Je mnohem zásadnější než meta samotná,” píše ve své nedávné společenské glose  Františka. A ví, o čem mluví.

Františku vychovávali od šestinedělí prarodiče, rodiče o ní zájem neměli. Osmnáctiletá romská matka utíkala handlovat do světa, o dvanáct let starší otec bojoval s alkoholem. Svého prvního syna, kterého do péče dostala rodina exmanžela, objevila až po čtyřiceti letech. V knize To jsem já, Františka o to všem autorka vypráví bez obalu, s nebývalou, až bolestnou otevřeností včetně partnerských krizí, jež ji dovedly k psychickým i fyzickým problémům. Móda samozřejmě nechybí, ale Františka o ní píše v kontextu s dobou, svým životem. Lekce stylu uděluje mezi řádky a její, metafor plná výpověď má pro ni typický nadhled, s nímž střídá hravé polohy s fatálními  tématy mezilidských vztahů, mateřské lásky a existence v drsných podmínkách.

„Kniha To jsem já, Františka, na knižním trhu dosud žádnou podporu neměla, žádné recenze se dosud nedočkala a jako stará listopadová panna se jí v konkurenci záplavy nových a novějších knih nedočká. Také jsem si uvědomila, že lidé netuší, co si ve fólii zavařeném výtisku kupují. Mnozí si možná myslí, že jde o bulvár, tzv. módní policie, s nimiž jsem spojená. Ale tak to není. Přesto si řada čtenářů Františku koupila, od začátku listopadu mi do zpráv na facebooku i na adresu redakčního mailu chodí reakce některých z nich. Vážím si této zpětné vazby – co víc si můžu přát. A neskonale si vážím důvěry, již u řady lidí požívám, neboť leckterá jejich vyznání mě svou intimitou totálně odzbrojují. Taková psaní zůstanu jen mezi námi, nikdy bych je nezveřejnila. Ale jsou tu i jiná, neméně potěšující,“ dodává autorka a sdílí jeden z mnoha dopisů od čtenářů. 

To jsem já Františka jsem si koupil na základě 13. komnaty na dovolenou v Thajsku. Zasáhla mě víc, než jsem si myslel. Od tří let mě vychovali pěstouni, díky nim jsem vystudoval a Vaše kniha mě donutila pátrat po biologických rodičích. Matka už nežije, otec byl vždy neznámý, ale našel jsem babičku. Matky mámu. Bylo to dojemné setkání, teď za ní občas zajedu, abych si jí užil. Nebýt vaší knihy, nikdy bych k tomu asi odvahu nenašel.

Zrcadlo, jež čtyřiašedesátiletá autorka, která se rozhodla stárnout bez omlazovacích kúr, plastických vylepšení či injekcí botoxu, sobě nastavila, oslovilo řadu známých osobností z teritoria politiky, kultury, modelingu. Mimo jiných k nim patří kmotra na Designbloku křtěné knihy, oděvní výtvarnice a profesorka IMPRUM Liběna Rochová, spisovatelka a šéfredaktorka magazínu  Harper´s Bazaar Bára Nesvadbová, modelky Andrea Verešová,  Pavlína Němcová, Aneta Vignerová. Zpěvačka a TV moderátorka Emma Smetana, blogerka a jedna ikon módy u nás Ina T.

Na sociálních sítích např. složila dílu poklonu ředitelka prestižního Designbloku a Cen Czech Grand Design Jana Zielinski, spolu  s ní herečka Kaira Hrachovcová včetně sociologa a poslance Parlamentu ČR Ivana Gabala, jenž mimo jiné napsal: „…Tahle, Františka, má nejen v žilách romskou krev, ale má hlavně barevnou duši i mysl. Taky nesla následky špatné předvídavosti jako samoživitelka po mužských, s kterýma měla děti. Teď o tom napsala knihu. Včera mi ji podepsala. A začínám v ní červeně podtrhávat pro své dcery, a budou to studovat, aby uměly uhodnout, kterej bude ten pravej, a kterej levej i po patnácti letech a následky nenesly.“

Františka Čížková je uznávaná módní kritička, společenská glosátorka a autorka knihy To jsem já, Františka. Díky knize se stala z Františky Čížkové, o níž se dříve mluvilo jen v souvislosti s módou, respektovanou personou nejen v módním byznysu.

Františka se v osmdesátých letech věnovala ateliérové oděvní tvorbě, vystavovala na prodejních expozicích, jakými například byly ikonické dny na Bertramce. Zúčastnila se řady undergroundových, disenty i někdejšími hvězdami showbyznysu navštěvovaných akcí v ateliéru u Follů. Její modely se nejvíc prodávaly v záadoněmeckých galeriích, nosily je i zahraniční, u nás v tehdy natáčející herecké stars. V počátku devadesátých let návrhářství na volné noze opustila a začala psát do novin.

Za tu dobu působila v časopisu Týden, magazínu Playboy, Mladém světě, Story a nyní několik let setrvává v deníku Blesk. Její rubrika „módní policie“ je v Česku stále tou nejčtenější. Františka Čížková je nedílnou součástí prestižních módních akcí a v roce 2015 ji magazín Elle zařadil mezi módní vůdce ČR, Časopis Reflex k nejvlivnějším lidem módního teritoria ČR.

Knihu To jsem já, Františka vydalo v roce 2016 Czech News Center a.s.